Letisko v oblasti Sandy Shores sa stalo miestom verejného podujatia organizovaného Republikánskou stranou, ktoré spojilo motoristickú kultúru a športové súboje v netradičnom formáte. Program akcie zahŕňal drag race preteky a zápasy v provizórne vybudovanom ringu, pričom obe časti prilákali početnú skupinu návštevníkov.

Motoristická časť programu prebehla bez komplikácií a drag race preteky boli ukončené ešte pred hlavným dianím v ringu. Následne sa pozornosť účastníkov aj divákov sústredila výlučne na zápasy, ktoré prebiehali v športovom duchu a za výrazného záujmu publika. Atmosféra zostávala pokojná a organizátori spolu s políciou dohliadali na bezpečný priebeh podujatia.

 

 

Počas jedného zo zápasov došlo k nečakanému incidentu, keď jeden z prítomných jednotlivcov vytiahol nôž a začal sa správať agresívne. Tento moment vyvolal krátkodobý rozruch a obavy o bezpečnosť ľudí v bezprostrednom okolí ringu. Vzhľadom na povahu situácie zasiahla polícia okamžite.

Zákrok polície bol rýchly a rozhodný. Podozrivá osoba bola spacifikovaná, nôž zaistený a muž bol následne odvedený z areálu. Vďaka včasnému zásahu nedošlo k vážnym zraneniam a incident sa podarilo vyriešiť bez ďalšej eskalácie. Polícia následne zabezpečila priestor a preverila, či nehrozí pokračovanie nebezpečného správania.

 

 

Po krátkom prerušení programu a po uistení zo strany polície, že situácia je pod kontrolou, sa organizátori rozhodli v podujatí pokračovať. Zápasy v provizórnom ringu boli obnovené a zvyšok programu prebehol bez ďalších narušení. Atmosféra sa postupne upokojila a diváci sa opäť sústredili na športové výkony zápasníkov.

Podujatie tak napriek vážnemu incidentu naplnilo svoj hlavný cieľ – ponúknuť návštevníkom organizovanú športovú zábavu v kontrolovanom prostredí. Rýchly a profesionálny zásah polície prispel k tomu, že nebezpečná situácia zostala izolovaným prípadom a nenarušila celkový priebeh akcie.

 

 

 

Los Santos je mesto kontrastov. Luxusné mrakodrapy sa dvíhajú nad štvrťami, kde zákon platí len na papieri. Každý deň tu padajú rozhodnutia, ktoré menia životy – nie na ulici so zbraňou v ruke, ale za zatvorenými dverami kancelárií, v tichu prerušovanom len šuchotom spisov a klopaním klávesnice.

Práve tam pôsobia Štátni zástupcovia Los Santos. Muži a ženy, ktorí nenosia odznaky ani uniformy, no ich autorita často presahuje hranice policajných zložiek. Sú to oni, ktorí rozhodujú, či sa prípad dostane pred súd, kto ponesie zodpovednosť a kto z mesta odíde ako slobodný človek – alebo v putách.

Ich práca nie je len o paragrafoch. Je o tlaku verejnosti, politických záujmoch, vyhrážkach z podsvetia a o neustálom balanse medzi spravodlivosťou a realitou ulice. Každý podpis, každé slovo pred sudcom môže spustiť reťaz udalostí, ktoré zasiahnu celé Los Santos – od policajných zložiek až po tie najtemnejšie kúty mesta.

V tomto rozhovore sa pozrieme do zákulisia úradu Štátnych zástupcov, na ich právomoci, zodpovednosť a dilemy, ktorým denne čelia. Odhalíme, čo znamená niesť váhu zákona v meste, kde spravodlivosť nikdy nie je čiernobiela.

 

Francesca Lolla Holloway

Čo vás osobne priviedlo k práci štátneho zástupcu v Los Santos?

Vyrůstala jsem v pozlacené kleci v Denveru, kde byl úspěch povinností, nikoliv volbou. Otec byl špičkový obhájce, ale já jsem vždy cítila, že nechci zákon jen ohýbat pro klienty, ale skutečně ho prosazovat. Chtěla jsem dokázat sobě i rodině, že nejsem jen stínem svého otce. Moje matka mě naučila vypadat za všech okolností jako dáma, ale v mém nitru se ozvala ambice „drtit“ trestní právo z té druhé strany barikády. Když přišla v roce 2021 nabídka z Los Santos, nešlo ji odmítnout – byl to ten správný kariérní skok do města plného extrémů.

 

Pamätáte si na svoj úplne prvý prípad?

Velmi živě. Šlo o banální krádež, ale pro mě to byl test ohněm. Třásly se mi ruce, ale v hlavě mi zněla matčina slova o tom, že musím být vždy „na úrovni“. Tehdy jsem pochopila, že v soudní síni se nehraje na city. Ten pocit obrovské zodpovědnosti mě provází dodnes, i když už dnes řeším případy, kde lidi posílám na doživotí nebo i na smrt.

 

Práca a zodpovednosť

Aké rozhodnutie je vo vašej práci najťažšie urobiť?

To, které už nejde vzít zpět. Poslat někoho na výkon doživotního trestu nebo na smrt je tíha, kterou si nesete domů. Musím být naprosto přesvědčená o vině, protože jako státní zástupkyně nemám prostor pro omyly. Moje italská krev mi sice dává temperament, ale v těchto chvílích musí převládnout chladná logika a fakta.

 

Kde je hranica medzi spravodlivosťou a realitou ulice?

Ulice je syrová a často nespravedlivá, zatímco právo je ideál. Moje práce je tyto dva světy spojovat, ale hranice je pro mě jasná: končí u dveří mé kanceláře. Ulice mě nezajímá, zajímá mě zákon. Spravedlnost není o emocích, je o faktech. Moje krev sice vzkypí, když vidím neschopnost, ale v mém světě vládne řád, nikoliv chaos ulice.

 

Stáva sa, že musíte odmietnuť prípad, hoci verejnosť očakáva opak?

Ano, a je to právě ten tlak na „perfekcionismus“, který mě provází od dětství. Pokud vím, že důkazní situace je slabá, nepůjdu do předem prohrané bitvy jen proto, abych uspokojila titulky v novinách. Moje integrita a jméno Holloway za to stojí víc než levný potlesk.

 

Tlak a riziká

Cítite tlak zo strany polície, politikov alebo verejnosti?

Tlak není něco, co by mě překvapilo – je to můj stálý společník už od dětství v Denveru. V Los Santos je ale mnohem agresivnější. Policie chce výsledky okamžitě; chtějí vidět lidi v poutech bez ohledu na to, zda je spis procesně neprůstřelný. Politici zase vidí spravedlnost jako nástroj pro své PR kampaně, chtějí „čisté ulice“ vždy těsně před volbami. A veřejnost? Ta je krutá a nestálá, často volá po krvi dřív, než vůbec otevřu složku s důkazy.

 

Mali ste niekedy pocit, že vaše rozhodnutie ohrozilo vašu bezpečnosť?

V této profesi je to nevyhnutelné. Když posíláte lidi do vězení navždy, děláte si nepřátele. Byly chvíle, kdy jsem cítila v zádech chlad, ale strach si nesmím připustit. Moje ambice a smysl pro povinnost jsou vždy silnější než můj strach.

 

Muž vs. žena v tejto pozícii

Vnímate rozdiely v tom, ako vás ľudia berú ako muža a ako ženu v tejto funkcii?

Samozřejmě, ty rozdíly tam jsou, ale dnes už je nevnímám jako překážku, nýbrž jako příležitost přinést do soudní síně něco jiného. Jako žena jsem musela na začátku čelit jistým stereotypům. Muži v této pozici jsou často automaticky vnímáni jako autority, zatímco já jsem si tu autoritu musela vybudovat skrze svou preciznost a inteligenci. Lidé vás zpočátku možná zkoušejí, jestli nejste ‚křehká‘, ale v tom je právě ta krása – můžete je velmi rychle a elegantně vyvést z omylu. Rychle pochopí, že za upravenou vizáží se skrývá tvrdý protivník, který jim začne trhat argumenty na kusy.

Dnes cítím, že mi ženský pohled dává určitou výhodu. Dokážu do případů vnést více empatie a vnímat nuance v lidském chování, které muži občas přehlížejí. Když dnes stojím v soudní síni, necítím se v nevýhodě. Naopak, cítím se silná právě proto, že být ženou v této funkci pro mě znamená být důkazem, že spravedlnost nepotřebuje široká ramena, ale bystrou mysl a pevné srdce.

 

Museli ste si autoritu niekedy vybojovať tvrdšie než kolega/kolegyňa?

Víte, na začátku to byla výzva. Se 158 centimetry a italským temperamentem jsem v tomhle mužském světě působila jako někdo, koho lze snadno přehlédnout. Ale právě to mě naučilo najít svou skutečnou sílu. Musela jsem dokázat, že moje autorita nevychází z fyzické velikosti, ale z hloubky mých znalostí a neochvějné víry v to, co dělám.

Dnes už to nevnímám jako boj, ale jako svou přednost. Lidé už nevidí jen ‚malou Italku‘, vidí ženu, která si stojí za svým. Naučila jsem se, že respekt si nezískáte tím, že budete nejhlasitější v místnosti, ale tím, že budete nejspravedlivější. Každý případ, který jsem vyhrála, mi dodal víc sebevědomí a dnes už cítím, že moje místo u soudu je naprosto přirozené. Už nemusím nic dokazovat – moje výsledky mluví za mě.

 

Los Santos ako mesto

Je Los Santos spravodlivé mesto?

Je spravedlivé přesně natolik, nakolik jsme my ochotni za tu spravedlnost bojovat. Samo od sebe spravedlivé není, umí být i kruté. Ale my mu dáváme hranice.

 

Aký typ zločinu je podľa vás dnes najväčšou hrozbou?

Organizovaný zločin, který prorůstá do legálních struktur. To je rakovina. Je to mnohem nebezpečnější než pouliční násilí, protože to ničí samotné základy systému, kterému věřím.

 

Záver

Čo by mali občania vedieť o práci štátnych zástupcov, čo často nevidia?

Občané vidí jen tu špičku ledovce – státního zástupce v dokonale padnoucím obleku, jak s ledovým klidem přednáší obžalobu v záři reflektorů soudní síně. To, co zůstává skryto, jsou ty nekonečné, osamělé noci strávené v kanceláři nad stohy spisů, kdy jedinou společností je mi stolní lampa a absolutní ticho budovy. Nevidí tu vnitřní rozpolcenost a tíhu zodpovědnosti, která se pojí s každým mým podpisem. Když posíláte člověka na doživotí nebo k absolutnímu trestu, není to jen o paragrafech; je to o vědomí, že držíte v rukou osud lidské bytosti.

Je to neustálý psychický nápor – musíte zůstat lidští, abyste chápali oběti, ale zároveň se musíte obrnit, aby vás ty hrůzy, které v dokumentech vidíte, nezničily. Moje práce není jen o vítězství u soudu; je to tichá oběť vlastního soukromí a klidu ve prospěch bezpečí celého města. Je to boj, který nekončí s odchodem ze soudní síně, ale který si nesu v hlavě i v srdci dlouho do noci.

 

Má spravodlivosť v Los Santos ešte šancu?

Absolutně. Kdybych v to nevěřila, nemohla bych tuhle práci dělat ani minutu. Los Santos je složité město, to ano, ale pod tou drsnou slupkou vidím spoustu lidí, kteří touží po férovém životě. Každý rozsudek, který vynesu, a každá oběť, které pomůžu dosáhnout satisfakce, mi dává naději, že se věci mění k lepšímu.

Největší optimismus mi ale dává to, že na to nejsem sama.

 

 

Aiden Elijah Hayes

Čo vás osobne priviedlo k práci štátneho zástupcu v Los Santos?

Byl to přirozený profesní i osobní posun. Časem člověk zjistí, že už mu nejde jen o řešení jednotlivých případů, ale o systém jako celek. Role státního zástupce mi dává možnost ovlivnit, jakým směrem se spravedlnost ve městě ubírá, a Los Santos je prostředí, kde je tahle práce skutečně potřeba.

 

Pamätáte si na svoj úplne prvý prípad?

Upřímně řečeno už ne do detailu. Spíš si pamatuju ten pocit zodpovědnosti než samotný spis. Bylo to období, kdy jsem si uvědomil, že teorie a realita se často rozcházejí a že každé rozhodnutí má skutečné dopady na lidi.

 

Práca a zodpovednosť

Aké rozhodnutie je vo vašej práci najťažšie urobiť?

Nejtěžší je rozhodnout, jestli je případ skutečně připravený jít k soudu. Ne z hlediska emocí nebo veřejného očekávání, ale z hlediska důkazů. Někdy máte silné podezření, že víte, jak se věci staly, ale soud nepracuje s pocitem — pracuje s tím, co dokážete obhájit krok za krokem. Poslat případ dál příliš brzy může znamenat jeho pád a definitivní konec jakékoli další šance. Zadržet ho zase znamená snést kritiku, že spravedlnost nepřichází dost rychle. To rozhodování je často bez jednoduché odpovědi.

 

Kde je hranica medzi spravodlivosťou a realitou ulice?

Hranice je tenká a pohyblivá. Na ulici se věci často dějí jinak, než jak předepisuje zákon, a lidé se snaží obejít pravidla nebo získat výhodu. Naší rolí je zajistit, aby rozhodnutí státného zástupce obstávala před soudem a byla spravedlivá, i když tlak a realita okolí jsou tvrdé. Spravedlnost není perfektní, ale musí být správná a nezávislá na tlaku zvenčí.

 

Stává se, že musíte odmítnout prípad, aj keď verejnosť očákáva opak?

Ne tak úplně odmítnout, spíš se stává, že případ zatím není připravený k soudu. I když veřejnost tlačí na rychlé řešení, nesmíme jednat unáhleně. Rozhodujeme podle důkazů a zákona – spravedlnost musí být správná, i když to není populární.

 

Tlak a riziká

Cítíte tlak zo strany polície, politikov nebo verejnosti?

Ano, tlak je součástí téhle práce a je všude. Policie má svá očekávání ohledně spolupráce a vyšetřování, politici sledují veřejné mínění a mediální obraz, a veřejnost často očekává okamžitou spravedlnost. Naší povinností je ale nenechat se tím ovlivnit. Rozhodujeme podle zákona, důkazů a objektivního hodnocení situace, i když to znamená jít proti tlaku zvenčí nebo dělat nepopulární rozhodnutí. Spravedlnost není vždy populární, a právě proto je důležité zůstat pevný a neztratit soudnost pod tlakem.

 

Muž vs. žena v tejto pozícii

Vnímáte rozdíely v tom, jak vás ľudia berú ako muže a ako ženu v tejto funkci?

Respekt v naší práci nezávisí na pohlaví, ale na tom, jak důsledně a profesionálně plníte svou roli. Realita je ale taková, že někteří lidé si autoritu ověřují jinak – někoho více zkouší, někoho méně. Důležité je zůstat pevný ve svých rozhodnutích a nechat výsledky mluvit za sebe.

 

Museli jste si autoritu niekedy vybojovat tvrdšie ako kolega či kolegyňa?

Ano, autoritu si ne vždy osvojíte automaticky. Někdy je potřeba dlouhodobě prokazovat své rozhodnutí a profesionalitu, aby vás ostatní brali vážně. Nezáleží přitom, jestli jde o muže nebo ženu – spíš jde o důslednost a schopnost stát si za svým i v nepříjemných situacích.

 

Los Santos ako mesto

Je Los Santos spravodlivé mesto?

Los Santos není spravedlivé město samo o sobě. Spravedlnost tu existuje jen tehdy, když se lidé rozhodnou ji prosazovat – a často je potřeba bojovat s tlaky, zájmy a nerovností. Město dává prostor, ale výsledky závisí na práci lidí, kteří se snaží udržet zákon a pořádek v chodu.

 

Jaký typ zločinu je podle vás dnes nejväčšou hrozbou?

Největší hrozbou jsou dnes teroristické buňky působící přímo ve státě. Fungují v utajení, často se maskují běžnou činností, a jejich dopad může být velmi vážný. Právě jejich nenápadnost a schopnost dlouhodobě plánovat je činí těžko odhalitelnými a velmi nebezpečnými.

 

Záver

Čo by mali občania vedieť o práci štátních zástupcov, co často nevidí?

Občané často nevidí, že většina práce se odehrává mimo soudní síň. Hodiny studia spisů, ověřování důkazů, konzultace s vyšetřovateli – to všechno rozhoduje o tom, jestli případ obstojí. Spravedlnost není jen o trestech, ale o přípravě a pečlivém rozhodování. Každé rozhodnutí má reálné dopady na lidi a musí být založené na faktech, ne na emocích nebo tlaku zvenčí.

 

 

Los Santos sa nikdy nezastaví. Zločin mení tváre, mená aj metódy, otázka spravodlivosti zostáva rovnaká. Štátni zástupcovia stoja v jej strede – často neviditeľní, často nepochopení, ale nevyhnutní. Ich rozhodnutia sa neobjavujú na titulných stranách, za to ich dôsledky cíti celé mesto.

Rozhovor s nimi odhaľuje, že zákon nie je len súbor pravidiel, ale živý nástroj, ktorý musí reagovať na realitu ulice aj tlak systému. V meste, kde sa hranica medzi vinným a nevinným často rozplýva, zostáva ich úloha jasná – niesť zodpovednosť tam, kde si ju iní dovoliť nemôžu.

Spravodlivosť v Los Santos možno nikdy nebude dokonalá. Pokiaľ existujú ľudia ochotní za ňu bojovať aj bez zbrane v ruke, stále má šancu prežiť.

 

Napsal
Amanté Moses
Weazel News

Hledáte místo, kde si opravdu odpočinete od ruchu velkoměsta, provětráte si hlavu a ještě k tomu zažijete lehké mrazení po zádech? Mount Gordo je přesně tím výletem, na který jen tak nezapomenete.

 

 

Mount Gordo patří mezi tři nejvýznamnější hory v oblasti San Andreas a nabízí jedinečnou kombinaci drsné přírody, dechberoucích výhledů a tajemné atmosféry. Už samotný začátek stezky vás naladí na správnou vlnu protože, se zde nachází menší tábor s ohništěm, kde si můžete posedět, nabrat síly a připravit se na cestu vzhůru.

 

 

Výšlap na Mount Gordo rozhodně není procházka růžovým sadem. Stezka je velmi úzká a v některých úsecích poměrně strmá, proto doporučujeme pevnou obuv a opatrnost na každém kroku. Odměnou vám ale budou nádherné výhledy, během cesty se vám otevřou panoramata oceánu i Blaine County, která stojí za každou kapku potu.

 

 

Ještě než dorazíte k cíli, narazíte na menší jezírko, které často uniká pozornosti méně trpělivých turistů. Určitě se zde na chvíli zastavte protože je to ideální místo na krátký odpočinek a nasátí klidu okolní přírody.

 

 

Na samotném konci stezky vás čeká větší jezírko, kde si můžete odpočinout, smočit nohy nebo si užít trochu zábavy ve vodě. Idylu ale nepodceňujte protože oblast je známá výskytem divoké zvěře, zejména pum, které se zde mohou pohybovat. Buďte proto obezřetní a mějte oči otevřené.

 

 

K Mount Gordo neodmyslitelně patří i místní legenda. Říká se, že se nedaleko stezky na útesu zjevuje duch mladé dívky, který má děsit nic netušící pocestné. Ať už na duchy věříte, nebo ne, místní atmosféra dokáže být za šera opravdu mrazivá.

 

 

K Mount Gordo se nejlépe dostanete buď od majáku, nebo od dálnice. Auto však doporučujeme nechat dole, terén je zde nehostinný a jízda by se vám mohla snadno změnit v nepříjemné dobrodružství.

 

 

Mount Gordo je ideálním místem pro všechny, kdo milují pěší turistiku, klid, divokou přírodu a nezapomenutelné výhledy. A pokud máte rádi i špetku tajemna, tenhle výlet vás nadchne dvojnásob.

Tak co, troufnete si?

 

Napsal
Jordan Miles Blake
Weazel News

Los Santos je mestom neustáleho pohybu. Každý deň sa po jeho uliciach presúvajú tisíce obyvateľov, turistov aj podnikateľov. Pre mnohých je taxík samozrejmosťou – rýchly spôsob, ako sa dostať do cieľa. Len málokto sa však zamyslí nad tým, kto sedí za volantom a akú cenu za túto prácu platí.

Taxikári v meste čoraz častejšie upozorňujú na klesajúce zárobky, vysoké prevádzkové náklady a nedostatočnú podporu zo strany systému, v ktorom fungujú. Hoci ich služby sú pre chod mesta nevyhnutné, mnohí z nich hovoria o frustrácii a pocite, že ich práca nie je dostatočne ohodnotená.

 

 

Redakcii sa podarilo osloviť jedného z taxikárov, ktorý súhlasil s rozhovorom pod podmienkou anonymity.

 

ROZHOVOR S ANONYMNYM TAXIKÁROM

 

Ako dlho pracujete ako taxikár v Los Santos?

„Je to už niekoľko mesiacov. Na začiatku som to bral ako dobrý spôsob, ako si stabilne zarobiť, ale časom sa ukázalo, že realita je oveľa tvrdšia.“

Čo považujete za najväčší problém tejto práce?

„Jednoznačne zárobky. Človek môže jazdiť celý deň, ale medzi jazdami sú dlhé prestoje. Keď si k tomu pripočítate benzín, opravy auta a čas, ktorý tomu obetujete, výsledok je často demotivujúci.“

Dá sa touto prácou uživiť?

„Ak ste sám a nemáte veľké výdavky, tak možno. Ale ak sa snažíte fungovať normálne, platiť bývanie a mať nejaký život, je to veľmi ťažké. Veľa taxikárov má popri tom ešte inú prácu.“

Stretávate sa s problémami zo strany zákazníkov?

„Áno, a dosť často. Neplatiči, opití pasažieri, ľudia, ktorí si nevážia vašu prácu. V takých chvíľach si človek uvedomí, aký je v tom vlastne sám.“

Prečo ste sa rozhodli hovoriť anonymne?

„Nie každý chce mať problémy len preto, že povie pravdu. V tomto meste si človek musí dávať pozor.“

Čo by ste odkázali mestu alebo vedeniu taxislužby?

„Aby sa zamysleli nad tým, ako taxikárov podporiť. Bez nás by sa veľa ľudí nikam nedostalo, ale často to vyzerá tak, akoby na nás každý zabúdal.

 

 

ZAVER

Situácia taxikárov v Los Santos tak poukazuje na širší problém pracujúcich v službách, ktorí síce zabezpečujú chod mesta, no sami zápasia s neistotou. Či sa ich podmienky zlepšia, zostáva otázne. Isté však je, že hlas taxikárov je čoraz hlasnejší a ignorovať ho bude čoraz ťažšie.

 

Napsal
Amanté Moses
Weazel News

Včera (27.01.2026) sa na pláži odohrala netradičná spoločenská udalosť s názvom Vespucci Love, ktorá priniesla úplne nový pohľad na zoznamovanie. Nešlo o klasickú súťaž krásy ani o rýchle sympatie na prvý pohľad. Práve naopak – hlavnú rolu tu zohrávali slová, osobnosť a charakter.

Do súťaže sa zapojilo desať mužov, ktorí bojovali o srdce jednej ženy. Všetci účastníci mali počas podujatia nasadené masky, aby bola ich identita aj výzor úplne skrytá. Žena tak nemala možnosť rozhodovať sa podľa vzhľadu – jediným kritériom bolo to, čo jednotliví muži povedali a ako sa prejavili.

 

 

Súťaž prebiehala v niekoľkých kolách. V každom z nich dostali účastníci priestor predstaviť sa, odpovedať na otázky a reagovať na rôzne témy, ktoré preverili ich pohľad na vzťahy, životné hodnoty či zmysel pre humor. Niektorí stavili na romantiku a úprimnosť, iní na sebavedomý prejav alebo vtip. Každé slovo však mohlo rozhodnúť o ich ďalšom zotrvaní v hre.

 

 

Atmosféra na pláži bola výnimočná. Napätie sa miešalo so smiechom aj momentmi ticha, keď bolo cítiť, že rozhodovanie nie je jednoduché. Po každom kole si žena vybrala, kto v súťaži pokračuje a kto sa musí s Beach Love rozlúčiť.

 

 

Postupne zostávalo čoraz menej účastníkov, až sa výber zúžil na tých, ktorí na ňu zapôsobili najviac svojím prejavom a myšlienkami. Finálne rozhodnutie sprevádzali emócie a otvorené priznanie, že vybrať jedného víťaza bolo mimoriadne náročné. Napokon však zvíťazil muž, ktorého slová pôsobili najúprimnejšie a dokázali sa jej dotknúť najhlbšie.

 

 

Podujatie Beach Love ukázalo, že aj v dnešnej dobe, keď často rozhoduje vzhľad a prvý dojem, existuje priestor na hlbšie spoznávanie. Dokázalo, že skutočné spojenie môže vzniknúť aj bez pohľadu – stačí hlas, myšlienky a odvaha byť sám sebou.

 

Napsal
Amanté Moses
Weazel News

Přinášíme vám další vydání magazínu PUSSYCAT! Podívejte se na lechtivé fotky mechaničky, pracovnice z doků a mnohé další.

UNCENSORED VERSION 

Los Santos – Kým si hore vo Vinewoode leštia úsmevy, riešia sledovanosť a nové plastové sny, dole v Davise sa stále hrá o holý život. Nič sa nezmenilo. Len je tu viac ticha. A každý, kto pozná ulicu, vie, že ticho je najhoršie znamenie.

Keď ulica stíchne, niečo sa chystá.

A ver mi – chystá sa dosť.

 

 

Ticho pred búrkou

Tento týždeň bolo menej výstrelov. Menej sirén. Menej cirkusu pre kamery. Ale to neznamená pokoj. Znamená to, že sa veci riešia potichu. V zadných izbách, v autách bez značiek, za zatiahnutými závesmi.

Niektoré tváre zmizli. Iné sa zjavili. Nové káry, nové hodinky, staré mená s novým sebavedomím. Keď niekto zbohatne zo dňa na deň, málokedy je to náhoda.

 

Rešpekt sa tu nekupuje

Vidím mladých, čo si myslia, že im Instapic kúpi rešpekt. Reťaz na krku, požičané auto, reči jak z klipu. Lenže Davis na pózy nehrá. Tu sa rešpekt nedá kúpiť, tu sa buď vybuduje, alebo ťa zlomí realita.

Staré hlavy stále držia opraty. Nekričia, nehrajú sa na bossov. Ale keď prejdú ulicou, všetci vedia, komu sa majú pozrieť do očí a komu radšej nie.

 

Šepoty z turfov

Niečo sa varí. Jeden turf tlačí hranice, ďalší má problém s lojalitou. A niekto sa hrá príliš vysoko na to, odkiaľ vyšiel. Mená nepoviem. Kto má rozum, ten už sleduje pohyb.

Dávaj pozor na tých, čo zrazu mlčia viac než zvyčajne.

A hlavne na tých, ktorým sa darí až podozrivo dobre.

Davis nie je peklo. Davis je skúška. Ukáže ti, kým si, keď zhasnú svetlá a zostane len ulica, dych a rozhodnutia. Ak toto čítaš, znamená to, že ešte stojíš. Southside Radar pokračuje.

 

A ja tiež. Mier, ale oči otvorené.

 

Napsal
Milka
Weazel News

Mesto v posledných týždňoch čelí rastúcej nespokojnosti občanov, ktorí upozorňujú na dlhodobo zatvorené podniky a upadajúci nočný život. Kedysi živé kluby a bary dnes zívajú prázdnotou a veľká časť z nich svoje dvere neotvára vôbec.

 

Medzi najčastejšie spomínané podniky patria Vanilla Unicorn, Bahama Mamas a Galaxy Club, ktoré zostávajú zatvorené bez jasných informácií o opätovnom otvorení. Podľa viacerých obyvateľov ide o miesta, ktoré v minulosti tvorili základ nočnej zábavy a sociálneho života v meste.

 

„Nemáme kam ísť večer. Mesto pôsobí mŕtvo, pokiaľ nejdete do jedného jediného baru,“ uviedol jeden z nespokojných občanov.

 

 

Nové podniky, no minimálna aktivita

Situáciu čiastočne narušili nové alebo znovuobnovené podniky ako PlayHouse a UWU Caffe, avšak UWU sa podľa občanov otvára len minimálne alebo nepravidelne. Mnohí poukazujú na chýbajúci personál, slabú propagáciu a nízku motiváciu majiteľov. Podľa dostupných ludí bola kaviareň UWU otvorená naposledy tak dva týždne dozadu.

 

 

Yellow Jack a Playhouse ako výnimka

Jedinými stabilne fungujúcimi podnikmi ostáva Yellow Jack, ktorý sa pravidelne otvára a ponúka aspoň základnú formu zábavy. Práve tento podnik sa stal hlavným miestom stretávania pre občanov, čo však podľa niektorých nestačí na pokrytie potrieb celého mesta. Na ďalšom mieste máme podnik Playhouse, ktorý sa síce otvára pomenej, ale aspoň funguje. Majitelia sa snažia ho otvárať, ale podľa výpovedi občanov, nedá sa tam až tak zabaviť, čo je veľká škoda na klub takého potenciálu

 

 

Nezávislé party na rooftopoch

Ako reakcia na zatvorené kluby začali občania organizovať nezávislé párty na rooftopách v centre mesta. Tieto neoficiálne akcie si rýchlo získali popularitu a často suplujú chýbajúce podniky. Hudba, alkohol a improvizovaná atmosféra lákajú desiatky ľudí.

 

„Ak mesto alebo majitelia podnikov nekonajú, ľudia si zábavu vytvoria sami,“ znie čoraz častejší názor medzi obyvateľmi.

 

Otáznik nad budúcnosťou

Zostáva otázkou, či sa kompetentní začnú situáciou zaoberať a podporia znovuotvorenie známych podnikov, alebo sa nočný život definitívne presunie do neoficiálnych priestorov.

 

Občania sa zhodujú aspoň v jednom – mesto potrebuje funkčné podniky, aktívnych majiteľov a dôvod vyjsť večer z domu.

 

A v blízkej budúcnosti nás všetkých čaká jedno veľké prekvapenie, ale na to je ešte čas, ale môžete mi veriť že to bude velkolepé

 

Napsal
Amanté Moses
Weazel News