tzmm2023

Los Santos je město plné temných příběhů, ale žádný není tak záhadný jako případ Infinity Killera. Jde o sérii brutálních vražd, které se dodnes nepodařilo objasnit. Přestože důkazy naznačují existenci pachatele, jeho identita zůstává zahalena tajemstvím. Případ je opředen teoriemi, mýty i konspiračními spekulacemi, a mnozí ho přirovnávají k dalším sériovým vrahům, jako byli Zodiac Killer nebo Jack Rozparovač. The Infinity Killer: Nejzáhadnější vrah v historii Los Santos Kdo byl Infinity Killer? Podle dostupných informací byl vrah, známý jako Merle Abrahams, obviněn z únosů a vražd osmi lidí. Přestože byl zatčen, nikdy nebyl odsouzen za vraždu zemřel ve vězení dříve, než mohl být potrestán. Policie však věří, že právě on stál za hrůznými zločiny, při kterých byly oběti brutálně zavražděny a jejich těla nikdy nebyla nalezena. Merle Abrahams byl údajně posedlý číslem osm, což vedlo k názvu případu – Infinity Killer. Jeho domov byl plný podivných kreseb a vzkazů, které naznačovaly jeho psychický stav a možná i motivaci k vraždám. Stopy a záhadná poselství Po celém Blaine County lze najít několik podivných nápisů a maleb spojených s Infinity Killerem. Některé z nich jsou zlověstné vzkazy jako: "ONE IS DONE" "EIGHT IS JUST INFINITY STOOD UP" "THEY WANT ME, THEY CAN HAVE, BUT THEY’LL NEVER GET MY PEOPLE" Tyto texty byly nalezeny na zdech a skalách, často v odlehlých oblastech, kde mohl vrah provádět své činy bez povšimnutí. Srovnání s jinými sériovými vrahy The Infinity Killer je často přirovnáván k některým z nejznámějších sériových vrahů v historii: Zodiac Killer – stejně jako on, i Infinity Killer zanechával podivné šifrované vzkazy a nikdy nebyl oficiálně dopaden. Jack Rozparovač – oběti zmizely beze stopy a vyšetřovatelé nikdy nezískali dostatek důkazů k jednoznačnému usvědčení pachatele. Ted Bundy – jeho zločiny byly pečlivě naplánované, podobně jako u Infinity Killera, a pohřešované oběti zůstávaly dlouho nezvěstné. Stejně jako v těchto případech, i zde zůstává spousta nezodpovězených otázek. Mohl mít vrah komplice? Byl Merle Abrahams skutečným pachatelem, nebo byl jen obětním beránkem? A kde vlastně skončila těla jeho obětí? Může být Infinity Killer stále naživu? Jedna z nejděsivějších teorií tvrdí, že Infinity Killer nikdy nezemřel a jeho zločiny pokračují i nadále. Přestože Merle Abrahams zemřel ve vězení, nikdy nepřiznal vinu a žádná těla se nenašla. Mohlo by to znamenat, že vrah byl někdo jiný, kdo se stále pohybuje mezi obyvateli San Andreas? Někteří badatelé tvrdí, že v odlehlých oblastech Blaine County se dodnes objevují nové graffiti a vzkazy podobné těm, které zanechal Abrahams. To vyvolává otázku – jde o dílo napodobitelů, nebo o vzkazy od samotného vraha? Závěr Příběh The Infinity Killera zůstává jednou z největších nevyřešených záhad Los Santos. Jeho děsivý odkaz přetrvává a stále podněcuje zvědavost amatérských detektivů i odborníků na kriminologii. Ať už je pravda jakákoliv, jedno je jisté – tato série vražd se navždy zapsala do dějin San Andreas jako jedna z nejtemnějších kapitol města. Za Weazel News Michael Vain

Každé město má své podivíny, ale tihle tři překračují všechny meze. Říkají si Džonkleři trojice pomatenců s tvářemi pokrytými šíleným make-upem, kteří proměnili ulice v jedno velké hřiště destrukce a provokace. Džonkleři: Trio šílenců, které město nezastaví Kde se objeví, tam zůstává jen chaos. Ruší noční klid, lezou lidem na nervy a dělají bordel, který nikdo neuklidí. Jsou nevyzpytatelní, hluční a hlavně nezastavitelní. Smějí se každému, kdo se jich snaží zbavit, a s radostí přidávají plyn, když vidí, že jejich "show" budí rozruch. Údajně jsou jejich přezdívky Balónek, Džonkler a Žolík, jak uvádí zdroje, které si nepřejí být jmenovány. Jedna žena, Anastasya K., která měla s Džonklerama osobní zkušenost, říká, že je potkala, ale její zážitek byl překvapivě jiný. Podle jejích slov byli na ní v pohodě, jediný požadavek, který měli, byl zapalovač. Ačkoliv se zdá, že je jejich chování nevyzpytatelné, je těžké říct, co vlastně hledají a jaké jsou jejich skutečné úmysly. Dva z nich se pyšní pravidelnými příspěvky, které ukazují, jak si užívají chaosu, který za sebou nechávají. Podívejte se na jejich poslední obrázky, které přistály ve veřejném prostoru Redaktor Michael Vain se zeptal Žolíka na několik klíčových otázek. Pozvání na rozhovor přijal jeden z Džonklerů, který si říká Žolík. Co ho motivuje k tomu, aby pokračoval v tomto životním stylu, a jaký má vlastně plán? Rozhovor s Žolíkem – když se smích mění v řev 1) Kdo vlastně jste? Žolík: Heh… Tak to je dobrá otázka. Býval jsem nikdo, chápeš? Takovej ten, co projde kolem a ty si ho ani nevšimneš. Dělal jsem, co se po mně chtělo, držel hubu, makal, platil účty… a pro koho? Pro co? Bylo to jako dejchat pod vodou. A pak… pak jsem si konečně jednou pořádně nadechnul. 2) Co tím myslíte? Žolík: Hele… když ti celý život říkají, jak máš žít, co si máš myslet, co je „správný“ a co ne… začneš se dusit. Ale já jsem našel něco, co mi otevřelo oči. Bum. Najednou bylo všechno jasnější, barevnější, opravdovější. Všechno, co jsem dřív bral vážně, bylo najednou k smíchu. A tak jsem se smál. A smál… A už jsem nepřestal. 3) A začal jste s tímhle životem sám? Žolík: Jo, nejdřív jo. Chodil jsem po městě, smál se do tmy, maloval si ksicht… a čekal, jestli někdo uslyší. A pak se objevili oni. Dva další. Viděli to stejný co já. Už jsme nebyli jen jeden blázen v davu, ale tři. Tři magoři, který nemůžeš přehlídnout. A víš co? Lidi nás teď viděj. 4) Říkáte, že lidé vás teď vidí. Ale spíš vás nenávidí, bojí se vás. Žolík: Hah! No jasně! Protože jim ukazujem něco, co nechtěj vidět. Sami sobě se bojí podívat do očí. Myslej si, že když budou ignorovat praskliny, tak jejich svět nespadne. Ale my ty praskliny jenom roztahujem. A to je děsí. 5) Má tohle nějaký cíl, nebo si jen hrajete? Žolík: Heh… Myslíš, že život má nějakej cíl? Hehe… Jo, jasně, lidi si vymyslej pravidla, kariéry, rodiny, baráky… ale nakonec? Nakonec stejně všichni shnijem v zemi. Tak proč nehrát, když už jsme na hřišti? Proč aspoň na chvíli nebejt svobodnej? Když rozhovor končil, Žolík se jen smál. Ten smích byl zvláštní – ne falešný, ne hraný, ale skutečný. A možná právě to na něm bylo nejznepokojivější. Byl to smích člověka, který nemá co ztratit. Džonkleři se považují za někoho, koho nelze přehlížet. Tvrdí, že ukazují světu jeho pravou tvář, že strhávají masky, ale ve skutečnosti jen nasadili nové. Stejně jako jejich make-up, jejich "pravda" se rozmazává pokaždé, když se na ni podíváte z jiného úhlu. Jsou to rebelové, nebo jen tři ztracené existence, které se rozhodly hrát roli, protože už nevěděly, jak žít normální život? Jsou hrozbou, nebo jen dalším výkřikem do tmy, který nakonec utichne? Město je zatím nechává být. Lidé si na ně stěžují, ale málokdo se jich opravdu dotkne. Možná proto, že je považují za pouhou atrakci. Možná proto, že se bojí, co by mohli objevit, kdyby se podívali blíž. A možná... možná je nejděsivější možnost ta, že Džonkleři nejsou žádnou výjimkou. Možná jsou jen výsledkem doby, ve které žijeme. Doby, která je natolik prázdná, že i chaos vypadá jako odpověď. Za Weazel News, Michael Vain

V dnešní uspěchané době hledáme místa, kde bychom si mohli odpočinout a vychutnat si chvíle klidu. Jedním z takových míst je bezpochyby UwU Cafe, které se nachází na adrese postal 8251. Tento jedinečný food restaurant kombinuje útulné prostředí s vynikající gastronomií a přítomností roztomilých kočiček, což vytváří nezapomenutelný zážitek. Vstup do světa UwU Cafe Hned po vstupu do kavárny vás přivítá majitel Hugo Chantler, který často sám obsluhuje. Jeho přátelský a příjemný přístup k zákazníkům dodává celému místu rodinnou atmosféru. Hugo je nejen skvělý hostitel, ale také člověk, který s láskou pečuje o každý detail. Jeho osobní Instagram účet (@hugochantler) je plný inspirativních fotek, které vás nalákají k návštěvě. Majitel Hugo Chantler Asijská elegance a příjemná atmosféra Stylizace kavárny do asijského stylu je jedním z hlavních důvodů, proč si UwU Cafe zamilujete. Dominantním prvkem interiéru je nádherný stromeček Weeping Cherry Blossom, který se nachází uprostřed restaurace a zároveň i venku. Tento prvek přináší do prostoru klid a harmonii. Interiér dále zdobí moderní vybavení, krb a jemná příjemná hudba, která dotváří celkovou atmosféru pohody. Gastronomický zážitek UwU Cafe se pyšní výbornou nabídkou "domácích" baget, cupcaků a milkshaků. Každý pokrm je připravován s péčí a láskou, což je cítit při každém soustu. Bagety jsou čerstvé a nadýchané, cupcaky sladké a dokonale zdobené, a milkshaky jsou bohaté a osvěžující. Tento gastronomický zážitek je jedním z důvodů, proč se sem hosté rádi vracejí. Menu Kočičí společnost Kočičky, které se volně pohybují po kavárně, přidávají na celkovém kouzlu místa. Jejich přítomnost vytváří příjemnou a uklidňující atmosféru, která je ideální pro všechny milovníky zvířat. Sledování jejich hravých kousků a mazlení s nimi je balzámem na duši. Hodnocení a doporučení Za Weazel News dávám UwU Cafe zasloužené hodnocení 10/10. Toto místo je ideální pro každého, kdo hledá klidné útočiště, kde si může odpočinout u výborné bagety či cupcaku a zapít to lahodným milkshakem. UwU Cafe je skutečnou oázou klidu a chutí, kterou byste neměli minout. Pokud hledáte místo, kde si můžete vychutnat klidnou hudbu, dobré jídlo a společnost roztomilých kočiček, neváhejte a zavítejte do UwU Cafe. Garantujeme vám, že nebudete litovat! Za Weazel News Michael Vain a Joseph Finch

Při našich nočních cestách jsme narazili na podnik Playhouse. Zvenčí mohl působit jako další z řady generických nočních klubů, ale jakmile jsme vstoupili, byli jsme příjemně překvapeni. Interiér nabízel elegantní kombinaci moderního designu a atmosféry starého hollywoodského glamouru. Každý detail, od světelného designu po pohodlné posezení, byl promyšleně zpracován tak, aby hostům poskytl maximální komfort a estetický zážitek. U vchodu nás přivítal ochotný personál, který nás ihned nasměroval k baru. Barman byl velmi přátelský a profesionální. I když klub již zavíral, nabídl nám něco k pití a doporučil, abychom se vrátili během plného provozu. Tento osobní přístup nás okamžitě zaujal. Na jeho radu jsme dali a přišli znovu. Tentokrát bylo vše jiné. Klub byl doslova nabitý energií, hudba hrála na plné obrátky a taneční parket byl plný nadšených hostů. Zrovna když jsme dorazili, hrály se legendární hity z 90. let, které okamžitě navodily nostalgickou náladu. Celý klub zpíval a tančil v rytmu těchto nezapomenutelných melodií. Bylo to jako vrátit se zpět v čase do doby, kdy taneční hudba kralovala klubové scéně. Atmosféra byla fantastická, lidé byli přátelští a všichni si užívali každou minutu večera. Bylo vidět, že Playhouse je místo, kde se lidé chtějí bavit, uvolnit a zapomenout na každodenní starosti. Personál se staral o to, aby každý host byl spokojený a měl pocit, že je zde vítán. Jednou z věcí, které stojí za zmínku, je také pestrost nabídky drinků. Bar nabízel široký výběr koktejlů, od klasických až po experimentální kreace, které uspokojily i ty nejnáročnější chutě. Barmanův um a preciznost byly viditelné v každém detailu. Pokud bychom měli hodnotit tento klub, určitě by si zasloužil 9 z 10 bodů. Jediným drobným nedostatkem byla občasná přetíženost baru, kdy bylo třeba chvíli počkat na objednávku. To však vůbec nekazilo celkový zážitek. Konkurence v oblasti nočních klubů je tvrdá, ale Playhouse jednoznačně vyčnívá. Zatímco ostatní kluby v okolí se zmohly na otevření pouze jednou, Playhouse se pyšní tím, že od uvedení do provozu otevřel již čtyřikrát. To samo o sobě svědčí o jeho oblibě a schopnosti přilákat stálou klientelu. Za Weazel News Michael Vain a Joseph Finch