Princezna z ulice - VIPER

[arogantni_mrcha]

Viper Nichols nikdy nepoznala normální dětství. Už od prvních let svého života se musela starat sama o sebe. 
Její matka byla alkoholička, která nikdy neudržela práci, a otec? Ten se topil v drogách tak hluboko, že už dávno přestal být součástí jejího světa. 
Pokud něco Viper naučilo, tak to, že v životě se člověk musí spoléhat jen na sebe – a na rodinu, pokud ji má.
 

Její jedinou opravdovou rodinou byl její starší bratr. Ten na ni vždycky dohlížel, chránil ji před nejhorším a ukazoval jí, jak přežít v ulicích. 
A její nevlastní mladší bratr. Ale jednoho dne přišla rána – krádež auta plného drog, obchod, který se zvrhl. Když se schylovalo k tomu, že Viper skončí v base, starší z bratrů vzal pád místo ní. A ona teď žije s vědomím, že mu to dluží.

Když jí bylo 16 let, rozhodla se, že je čas postavit se na vlastní nohy a vystoupit ze stínu bratrů.
Od té doby jede naplno. Členka nechvalně proslulého černošského gangu West Side Serpents, který ovládá část města, se rychle vypracovala mezi elitní dealery. 
Nejenže prodává drogy, ale nebojí se jít si pro to, co chce. Krade auta, prodává je dál nebo je využívá k tomu, co jí dává největší pocit svobody – 
nelegálním závodům. Noční ulice jsou její domov, asfalt její hřiště a řev motoru její uklidňující melodie.

Viper je drsná, nemilosrdná a loajální jen k těm, kteří si to zaslouží. Čeká na den, kdy se její bratr vrátí, ale do té doby se odmítá zastavit. 
Ve světě, kde se slabost neodpouští, se rozhodla být tou, kterou nikdo nesrazí na kolena. 
 

Návrat Krále

Den, kdy jejího bratra propustili, měl být tím, na který čekala celé roky. Ale když se objevil zpět na ulicích, nebylo to tak jednoduché, jak si představovala. 
Už nebyla ta mladá holka, co se schovávala za jeho záda. Viper se mezitím stala někým jiným – něčím jiným. A on to viděl hned.

Brácha očekával, že všechno bude jako dřív, že se Viper vrátí pod jeho ochranu, že spolu navážou tam, kde skončili. 
Jenže zatímco on byl zavřený, ona našla rodinu jinde – u West Side Serpents. Ti ji vytáhli z nejhoršího, ukázali jí, jak přežít bez něj, a naučili ji tvrdosti, 
kterou teď nesla v očích. Už nebyla jen jeho malá sestra, ale někdo, kdo měl respekt.

První týdny byly plné ticha a napětí. Její bratr neuznával svět, který si kolem sebe vybudovala, a ona nechtěla jen tak opustit ty, 
kteří jí pomohli, když on nemohl. Ale krev je krev. I když si každý zvykl na jiný způsob přežití, pořád byli sourozenci, pořád měli společnou minulost. 
Pomalu si zase nacházeli cestu k sobě – na ulici, v dílně, u lahve levné whiskey. On ji učil věci, které ještě neznala, a ona ho uváděla do nových pravidel, 
která se od jeho odsouzení změnila. Společně začali znovu – ne jako chráněnec a ochránce, ale jako dva přeživší, co se odmítli nechat pohřbít systémem.

Znovushledání a rozbité pouto

Když se bratr vrátil z vězení, Viper čekala na ulici před branou, motor jejího Mustanga tiše vrněl. 
Byl to zvláštní pocit – roky si představovala tuhle chvíli, ale teď, když tu stál, necítila to, co očekávala. 
Už nebyla ta stejná holka, co ho oplakávala v den jeho zatčení. A on už nebyl ten, kdo ji chránil.
Bratr se na ni podíval, koutky úst se mu lehce zvedly, ale v očích měl něco, co ji píchlo do hrudi. 
Možná to bylo překvapení, možná nedůvěra.

„Tak co, malá? Přijela sis pro mě?“ jeho hlas byl hrubší, než si pamatovala.

„Někdo tě přece musel vyzvednout, ne?“ pokrčila rameny a hodila mu klíčky. Když se rozjeli zpět do jejich části města, 
ticho mezi nimi bylo těžké. Měla tolik otázek, tolik věcí, co mu chtěla říct. Ale jak začít? Jak vysvětlit, že zatímco on byl pryč, ona se musela stát někým jiným?

Doma se ukázalo, jak moc se změnili. Bratr čekal, že se všechno vrátí do starých kolejí, že Viper zůstane jeho malou sestrou. 
Jenže ona mezitím našla novou rodinu. West Side Serpents byli její bratři, její ochránci, její život. A když bratr viděl, jak s nimi jedná, 
jak ji respektují, něco v něm ochladlo. 
„Tohle nejsi ty,“ řekl jí jednou v noci, když se vrátila z dealu. 
„A kdo teda jsem?“ odsekla.
„Moje sestra. A moje sestra není něčí pěšák.“

Ta slova v ní vřela dny. Chodil po městě a viděl, jak moc se změnila. Ona zas pozorovala jeho, jak se snaží znovu najít svoje místo ve světě, 
který se posunul dál bez něj. A najednou měli mezi sebou propast.

Bylo to těžké. Viper měla pocit, že už si nemají co říct. Ale pak přišla první společná akce – nelegální závod, krádež auta, malý průser, 
který museli vyřešit spolu. A tehdy si znovu vzpomněli, kdo vlastně jsou.
Nebyla to jedna noc, jeden rozhovor, co je sblížilo. Byly to malé momenty. Když si bratr všiml, jak rychle Viper sahá po zbrani, a zamračil se. 
Když ona viděla, jak moc ho frustruje, že ji ztrácí. Nakonec pochopili, že ani jeden nemůže změnit toho druhého. Mohli se ale naučit přijmout, 
kým se mezitím stali.

Odcizení a hořký konec

Bratr, kterého kdysi znala, byl pryč. Místo něj tu byl člověk, který se topil v minulosti, neschopný zapadnout do světa, který se mezitím změnil. 
Viper to věděla – a i když si to nechtěla přiznat, s každým dnem mezi nimi rostla propast.

Když se dozvěděla o dluhu, věděla, že je zle. Ztracené drogy znamenaly jedno: trest. A v jejich světě se dluhy nesplácely jen penězi. 
Bratrova neschopnost přizpůsobit se a její vlastní snaha držet ho stranou od špíny gangu je dostaly do pasti. Měla na výběr – 
nechat ho padnout, nebo se znovu ponořit do bahna, ze kterého se tak těžce dostala.
Blížil se konec deadlinu. Poslední noc před splátkou. Viper seděla na střeše opuštěné budovy a sledovala město pod sebou. 
Hluboko uvnitř už znala odpověď. 

Viper prožila neuvěřitelně těžké období, když přišla o svého staršího bratra, ale to ji nakonec sformovalo do ženy jakou je dnes. 
Kdysi byli nerozluční – on ji chránil, ona ho obdivovala a spolu čelili všemu, co ulice nabízely. Ale v posledních měsících před jeho smrtí to bylo jiné. 
Změna, kterou ona nedokázala pochopit, a on nechtěl nebo nedokázal vysvětlit. Bratr, kterého znala, byl pryč. A místo něj stál někdo, kdo jí připadal téměř cizí.

Bylo to bolestné, vidět, jak se její hrdina mění v někoho, kdo už nevidí svět stejně jako ona. 
Bratr, který se s ní kdysi smál, jí najednou jen odvracel pohled, mluvil s ní chladně, bez náznaku vřelosti, kterou si pamatovala. 
V posledních dnech jeho života se mezi nimi vytvořila propast, kterou se jí nedařilo překonat. Vzpomínky na jejich společné chvíle ji sice stále hřály, 
ale také ji pálily jako žhavé uhlíky, které stále zůstávaly v její mysli. Nevěděla, co se stalo, a její srdce plné zármutku teď bylo ještě těžší.

Když přišla zpráva, že její bratr byl mrtvý, něco v ní se zlomilo. Nebyla to jen bolest ztráty – bylo to především zklamání. Zklamání, že už nebyl tím, 
kým býval, zklamání, že poslední dny, které měla s ním, byly plné nepochopení a vzdálenosti. Ačkoliv jí to hrozně bolelo, 
Viper věděla, že jeho smrt byla v něčem i úlevou. Už se nikdy nemusela vyrovnat s tím, že by mezi nimi byla ta prázdnota, kterou už nemohla zaplnit.

PŘÍCHOD DRIPA

Na jejich ulicích se objevil mladší kluk – nevlastní bratr. Znovushledání s mladším, kterého neviděla dlouho , který stejně tak vzal na sebe něco, aby ochránil sestru. A teď, když byla ta bolest ztráty staršího bratra stále čerstvá, se objevil někdo nový, 
kdo ji měl konfrontovat.
V devatenácti šel sedět – ne jako děcko, ale jako dospělý chlap. Vězení ho změnilo. Naučil se mlčet, stát si za svým, přežít mezi šelmami.

Když vyšel ven, Viper byla silnější než kdy dřív – vysoko v hierarchii Serpents. Drippie si myslel, že se k ní zase přidá jako brácha, že to bude jako dřív. Ale svět se změnil. Viper nebyla jen sestra. Byla teď někdo, kdo udával směr. A tak se Drippie přidal ke gangu taky. Ne proto, že by miloval zločin – ale protože to byla jediná rodina, kterou kdy měl. Ať se stane cokoli, drží s Viper. Pro ni by klidně znova šel sedět. Protože krev je krev. A ta se nezapomíná.

A přesto byl odhodlaný stát se součástí West Side Serpents. Čím víc o něm věděla, tím víc si uvědomovala, že mezi nimi bylo něco víc než jen rodinné pouto. 
Dripie, i když byl její nevlastní bratr, byl úplně jiný. Měl ve své povaze něco, co Viper nikdy nepoznala – tu neotřesitelnou víru, že svět kolem něj má nějaký smysl,
že i v těch nejtemnějších chvílích je možné se zvednout a pokračovat dál.

První dny byly těžké. Drip se snažil najít své místo mezi členy gangu. 
Byl nespoutaný, přirozeně přitažlivý pro ty, kteří ho chtěli učinit svým, a přesto se od něj neustále čekalo, že se přizpůsobí tvrdým pravidlům West Side Serpents.
Viper ho pozorovala z dálky. Byl mladý, byl nezkrotný, ale stále měl v očích něco, co jí připomínalo jejího bratra – a to bylo něco, co nechtěla vidět.

Viper se stále držela zpátky. Nemohla si dovolit připustit, že by mezi nimi mohlo vyrůst nějaké silné pouto. Jenže Dripie byl jiný. 
Nebyl to kluk, který by snadno ustoupil. Ačkoliv byla tvrdá, věděla, že on má v sobě něco, co se jí začalo líbit. 

Jeden večer, kdy se gang dostal do potíží, Viper a ostatní museli zasáhnout, byla Dripieho reakce nečekaná. Místo toho, aby se skryl nebo utekl, 
se postavil do první linie, ochotný bojovat až do konce. Viper ho viděla v akci, jak se probojovával mezi opps, bojoval s neuvěřitelnou divokostí a odhodláním. 
Ten okamžik ji zasáhl. Zjistila, že to, co kdysi ztrácela, je zpět. Možná ne v podobě, kterou by si přála, ale něco v ní vědělo, že se mezi nimi rodí nové pouto.
A Viper už věděla jedno – to, co mezi nimi vznikalo, bylo silné, a možná to byl nový začátek, který oba potřebovali.